Manifest společenství
Vyznáváme křesťanský systém hodnot, zejména nutnost řídit se (nebo se o to alespoň snažit) Desaterem přikázání.
Uznáváme, že možnost Volby byla člověku dána Bohem a nikdo ji člověku nemůže vzít. Proto jsou všechny vztahy uvnitř Společenství budovány na principech dobrovolnosti, informovaného souhlasu a odpovědnosti vůči ostatním lidem.
Náš život je Službou cílům, které si sami určujeme. Snažíme se vybírat smysluplné cíle tak, aby jejich dosažení vytvářelo hodnotu a zlepšovalo Svět alespoň v jednom z jeho aspektů. Obohacení nemůže být konečným cílem Služby. Peníze chápeme především jako nástroj k dosažení cílů vyšší úrovně.
Tvorba hodnoty je pro nás vždy tou hlavní motivací a prvotní příčinou. Netrápíme se okamžitou návratností: vytvořená a světu předaná hodnota se k autorovi nevyhnutelně vrátí — v té či oné podobě, dnes nebo zítra.
Rodina je nejvyšší hodnotou soukromého života každého jednotlivce.
Pokud se životně důležité zájmy Rodiny — její bezpečnost, zdraví a lidská důstojnost — dostanou do konfliktu se zájmy státu, dáváme přednost Rodině. Jakékoli kroky na ochranu zájmů Rodiny však musí být v souladu s bodem 1 tohoto Manifestu.
Ze svého osobního příjmu přispíváme na cíle, které si sami určíme, a v objemu, který si sami určíme. Firmy přispívají ze zisku, nikoli z hrubých příjmů.
Riziko považujeme za odůvodněné, pokud je vědomé, srozumitelné, přiměřené očekávanému výsledku a zvladatelné. Nemáme právo bez dostatečných důvodů přenášet následky dobrovolně přijatého rizika na jiné lidi.
Věříme, že i z negativního výsledku je člověk schopen získat zkušenost, poznání nebo nový smysl. Přítomnost takové zkušenosti nemění zlo v dobro ani nezmenšuje tíži utrpěné ztráty.
Věříme, že cíl světí prostředky neplatí. Použité prostředky musí být v souladu s bodem 1 tohoto Manifestu. Porušení tohoto principu se nestává přípustným v důsledku okolností, které jej vyvolaly. Pokud k takovému porušení přece jen dojde, uznáváme je jako porušení, přijímáme odpovědnost za své činy a vynakládáme rozumně dostupné úsilí k nápravě způsobených následků. Okolnosti mohou porušení morálního principu vysvětlit, ale nečiní z porušení normu.
Plníme závazky, které jsme na sebe vzali, i když je to pro nás nevýhodné. Vyhrazujeme si však právo na přezkoumání přijatých závazků, pokud se situace podstatně a nepředvídatelně změnila a plnění závazků ohrožuje naši existenci nebo vyžaduje porušení našich morálně-etických principů. Přezkoumání závazku předpokládá poctivý pokus dohodnout se na nových podmínkách s druhou stranou a pokud možno kompenzovat způsobenou škodu.
Plně dodržujeme daňovou legislativu a plníme svou občanskou povinnost („dávejte císařovi, co je císařovo“). Přitom rozlišujeme zónu své odpovědnosti (poctivý výdělek a zaplacení) a zónu odpovědnosti státu za nakládání s těmito prostředky.
Jazyk je hlubokou duchovní a kulturní součástí osobnosti, jejím neodmyslitelným kódem. Vynucené zříkání se rodného jazyka ve prospěch politických trendů je zásahem do vnitřní svobody člověka. Jsme přesvědčeni, že hlavním cílem komunikace je dosažení vzájemného porozumění a respekt k jazykové osobitosti každého.
Odsuzujeme vojenskou invazi Ruska na Ukrajinu. Zároveň odmítáme koncept kolektivní viny a nerozšiřujeme odpovědnost za činy státu na celý národ. Jsme přesvědčeni, že slepá nenávist je destruktivní síla, která ničí lidskou důstojnost a duše lidí bez ohledu na to, na čí straně stojí.
Uznáváme právo člověka na chybu a nahlížíme na chyby a neúspěchy jako na součást cesty a zdroj cenných zkušeností. Právo na chybu nezbavuje odpovědnosti za její následky ani povinnosti je podle možností napravit.
Mír je preferovanější než konflikt, dokud cena míru nevyžaduje souhlas se zlem, odmítnutí ochrany nevinných nebo porušení základních morálních principů. Násilí je přípustné pouze jako krajní opatření ochrany po vyčerpání rozumných nenásilných prostředků, a to pouze v nezbytném a přiměřeném rozsahu.
Věříme, že přijmout pomoc v situaci, kdy ji potřebuješ, není ostuda. Stejně tak není ostuda požádat o pomoc ty, kteří jsou silnější a mohou ti pomoci. Snažíme se však neproměnit přijímání pomoci v dobrovolně zvolenou trvalou závislost, pokud jsme schopni obnovit svou samostatnost.
Věříme, že Svoboda člověka se projevuje pouze svobodou vůle a volby. Jakmile na sebe člověk vezme jakékoli závazky, ztrácí část své svobody. Uznáváme rovnost lidí před Bohem, v lidské důstojnosti a před spravedlivým zákonem, ale nepovažujeme lidi za stejné, co se týče schopností, úspěchů, odpovědnosti, postavení a zdrojů. Sociální a majetkovou nerovnost nepovažujeme za zlo samo o sobě. Větší schopnosti, moc a zdroje však vytvářejí větší odpovědnost vůči Společnosti. Věříme, že Bratrství je osobní volbou lidí a nelze je vnucovat.
Snažíme se mluvit pravdu a neuvádět ostatní lidi v omyl. Uznáváme právo člověka neprozrazovat informace, které není povinen sdělovat, avšak právo na mlčení neznamená právo na klam.